ZPRÁVA č.1 - 15.02.2020
Neco malo o nasi ceste po Mexiku. Zakoncili jsme prvni cast, putovani po kopcich v okoli Mexiko City.
Leteli jsme s Turkama, s kterymi jsme meli dobrou zkusenost. Tentokrat to moc nevyslo. Jidlo nic moc, ale piti dobre vcetne Balantinky. V Istanbulu lilo, bourka, psi pocasi. Tak z vyletu do mesta nic nebylo a radeji jsme sedeli v teple letistni haly s pivickem. Vecer pak dalsi let. Trval 15 hod, coz bylo dost. Sem tam to vypadalo, ze jedeme v poli, alespon to hezky uspavalo. Pristani bylo trochu tvrdsi, ale i tomu nekteri zatleskali. Byli 4 hod rano mistniho casu. U nas 10 hod rano. Pasova kontrola prosla, ale na celni to bylo horsi. Meli tam par pejsku a ta jedna potvurka mi vycuchala v batuzku usetreny karbanatek, a zahodili ho. Takova skoda, ten prvni, ktery jsem v Istambulu snedl, byl moc dobry. Alespon kdyby ho tomu pejskovi dali. No, nic, tatranky mi nechali. Vymenili jsme penize a sli na autobus. Lepsi nez letadlo. Mista hromadu, sedadla sly polozit a jeste "zehlici prkno" pod nohami. Batoh odbaven jak na letisti a tasticka s jidlem a pitim na 2hod cestu. Jeli jsme do Pueblo, odkud jsme planovali vystup na jednu 4tisicovou sopku kvuli aklimatizaci. Hotylek hezky, cisty, jen okna mu chybela. No, na tu jednu noc... Hned jsme se jeli podivat na pry nejvetsi pyramidu sveta Cholula, ktera spis pripomina kopec, protoze cela kdysi zarostla. Nevedeli to ani nasi predkove, kteri na vrcholu "kopce"postavili krasny kostel. Teprve v novodobe historii se zjistilo ze je pod nim pyramida a dokonce vice nad sebou. Pak jsme jeli nakoupit a jako obvykle "uvizli" na plynovych bombickach, ktere je do hor potreba. I to jsme pomoci taxi - jsou zde hodne levna - zvladli. Rano atobusem a mikrobusem do horskeho rezortu, kde jsme meli zamluvenou chaticku ve 3 000 m. Mala prochazka smerem zitrejsiho vystupu, hospudka, ohen v krbu - soucast chatky - a spat. Dalsi den, pomerne pozde, az v 9 hod jsme meli slibeny "popovez" autem asi 400 vys. metru, ktery se nekonal a tak hura pesky, alespon na hreben sopky Malinche. Je to vystoupat 1200 v.m a ve 4000 m to nebyla vubec sranda. A hlavne - je nam kolik nam je. Proste - hruza. Nakonec jsme se vyplazili i splazili. Pivicko, vecere, sprcha a ohynek v krbu nas opet privedl k sobe. Kupodivu jsme se probudili zivi a vratili se zpet autobusem do Pueblo. Prosli se mestem, prespali v hotylku bez oken a rano dvema autobusy do vesnicky Amecameca, pod kourici Popocatepetl. Nikdo nam nerekl, kde vystoupit, prejeli jsme a tak se bylo nutno vratit jinym busem zpet. Mistni hotylek takovy hodne jednoduchy, ale levny a docela cisty. Popo si i parkrat odfrklo, tak mame foto s kourem. Objednali na druhy den taxi a s nim jeli do sedla mezi dva vrcholy. Na popo se od r. 96 nesmi, na ten druhy Iztaccihuatl -"Lezici zena" zatim ano. Prosli se po meste, nakoupili - hlavne vodu - ktera nahore nikde neni a na 3 dny je ji potreba dost. Zvlaste kdyz to musime nest na zadech. Na konci silnicky - u nas polni cesty - se s nami taxikar rozloucil a slibil, ze pro nas za 3 dny prijede. A pak to zacalo. Batohy cca 15 kg a vynest je i sebe cca 800 v.m do bivakovaci chatky 4900 m. Svete div se, povedlo se. Bivak strasny, spina a odpadky, ale na dve noci to vydrzime. Nikdo jiny neprisel. V noci vichr, zima a jelikoz jsem nebyl dost aklimatizovany, spat jsem nemohl a stale se dusil. Ostatni na tom nebyli lepe. Rano jsme pockali na slunicko a jen nalehko se vydali k vrcholu - "jen" cca 300 v.m. Byl vichr, zima a me neprestali zabst ruce, ac v rukavicich. Vetsinou sut a par skalek na lezeni - tam jsme samozrejme bloudili - zadne znacky tady nejsou. Jo, povedlo se a v docela dobrem case. 5200 m. Vratili se do bivaku, prespali - tentokrat jeste s nejakymi Mexicany a jednim Americanem, spalo uz se lepe a rano zacali sestup. Casu jsme meli dost, batohy o vodu lehci, ale v te suti a prachu take zadna sranda. Cekali jsme pak u cesty na taxi, obloha se zacala zatahovat, zima, vitr. No, nastesti nas pozvali na obed a kafe vojaci, kteri zde meli cviceni. ( Jestlipak by to udelali vojaci u nas? ) Taxik nakonec prijel a k hotylku nas zavezl. Na veceri uz jsme ani nemuseli. Tak jen pivicko a spat. Meli jsme toho vsichni uz moc zapotrebi. Spali jsme "jak zabiti". Rano jeste prochazka na kopecek ke kosteliku a odpoledne autobusem do City, kde se rano v hotylku setkame s dalsi partou, ktera prileti za nami a s kterou pak projedeme Mexiko az na Yukatan.
Celou tu dobu v horach jsme meli krasne a slunecne pocasi. Nadherne vyhledy na hory i z hor. Plany zatim vychazi. Pri odjezdu uz jsme sice nevideli kourici Popo, hory jsou dnes v mracich, ale mame ho uz na tolika fotkach, ze se nezlobime. Parkrat za den si "bouchne", ale vitr sel vzdy na druhou stranu, takze dobry.
ZPRÁVA č.2 - 25.02.2020
Tak je nas deset. Priletelo za nami dalsich sest kamaradu s kterymi budeme po Mexiku cestovat. Hned prvni spolecny den vymysleli, projizdku lodickami po kanalech na okraji City, ktere zde zustali jako zbytek puvodni krajiny. Nemeli jsme to pripravene a tak byla doprava k nim trochu divocejsi, ale nakonec jsme cile dosahli. No, komerce jako hrom. "Pramice" asi pro 12 lidi, vzadu "bidelnik" lod odstrkoval, okolo mnoho dalsich, kteri se take plavili. Na mensich lodickach priplouvali obchodnici a stale nam neco nabizeli. Take muzikanti, kteri nabizeli pravou mexickou muziku. Muzika pekna, ale oni vubec nehrali s chuti, jen pro penize, ktere jim osadky lodi zaplatili. A bylo to moc znat. Celkove nic moc. Jeste ze nam na clun dali skopek piv oblozenych ledem. Nazpet, pouceni cestou tam, jsme vyuzili primestskeho vlacku s napojenim na metro a brzy byli na hotylku. Jeste do hospudky na veceri a den byl za nami.
Rano jela nova skupina k te nejvyssi pyramide, kde my uz jsme byli. Byla nedele a mestecko pod pyramidou slavilo 500 let zalozeni. Pruvody, stanky, proste mexicka pout a vsechny atrakce vcetne pyramidy zdarma. Vratili se nadseni. My ctyri jsme se vydali na prohlidku mesta. Samozrejme jsme si vybrali jen par pamatek. Chram p.m. Quadalupske. Hezke misto s mnoha kostely od starych az po nejmodernejsi. Libilo se, ale blizilo se poledne a teplota zacala stoupat. Metrem na hlavni namesti ( ve vsech mestech se jmenuji Zokalo ) navsteva obrovske katedraly, obejiti par palacu a meli jsme dost. Chapejte 33 stupnu ve meste. Nejlepe nam pak bylo v restauraci - z nutnosti. Vecer setkani s ostatnimi, zhodnoceni dne, sprcha a spinkat. Ceka nas vylet do blizkeho mayskeho sidliste Teotihuacan.
Metrem na autobus, pomerne brzy nez bude vedro, a za dve hodiny jsme tam. Obrovska rozloha sidliste s dvema vysokymi pyramidami. Hlavni ulice, 3 km dlouha, lemovana mensimi ci vetsimi stavbickami, vetsinou jen ze zachovanymi zaklady. Bokem ulice je obrovska pyramida slunce. Vstup povolen. Tak jdu nahoru. Stupne jsou tak 30 - 40 cm vysoke, no zadna sranda. Z vrcholu nadherny rozhled na celou enklavu. Nachytam energii z pyramidy vytvorenim spojnice se sluncem, pokocham se a hodne pomalu dolu. No, horsi jak nahoru. Jdu sirokou ulici k jejimu konci, kde stoji mensi, pyramida mesice. Vystupni stupne jsou snad jeste vyssi. Az na vrchol se nesmi, tak to zvladam. Projdu nekolika bocnimi stavbami, ale projit cele 3 km vzdavam. Je po poledni a vedro velike. Jeste prohlednu model puvodniho sidliste a spolu s par dalsich unavenych odjizdime zpet. V City jdeme na namesticko, kde hraji muzikanti pravou mexickou hudbu s kytarami a trubkami. Je to pekne, ale zase bez chuti hrat. Zahraji na prani na namesti i v hospudkach okolo, ale - zaplat. Opet velka komerce, ale kdo by hral zadarmo. Vecer konecne na hotylek. Je to narocne.
Posledni den v City byl planovany vylet na nedalekou vyhaslou sopku Nevado de Toluca. Je pres 4600 m vysoka, ale da se vyjet autem az asi do 4100 m. Jen ve vesnicce pod ni to auto musime sehnat. V kaldere jsou dve krasna jezirka, no, mela by to byt pohoda. Metro, autobus - a ted schanet auto, ktere by nas tam - 10 lidi vyvezlo. To se sice povedlo, ale takovy nakladacek s lavicemi okolo korby, prasna silnice, mraky prachu a jelo se. Hruza. Pod kalderou vystupujeme, domlouvame cestu zpet a jdeme vzhuru. Ve 4000 m je uz kysliku malo. Pro nektere to bylo nejvyse, co kdy byli a touzili se dostat jeste vyse. Tak - zadna jezirka a po okraji kaldery jdeme nahoru. Nakonec koncime ve 4500 m a to jen proto, ze jit vys uz neni cas. I tak - strasny! Ale hezky zazitek. Cesta prachem do vesnicky, autobus, metro a hotel kam prichazime po 8 hod vecer. Jeste balime a nas pobyt v City konci.
Mexiko City je obrovska aglomerace. Cita 20 mil. obyvatel. ( 2x vic nez Ces. rep.) Je to take videt. Davy lidi vsude, narvane metro ( zeny maji prvni vagon jen pro sebe ), miliony aut a vsude pritomni policiste. Na chodnicich stoji stanky, takze se tam dva lide tezko minou, ale lide jsou zde velice ohleduplni. Jak na tech chodnicich tak na silnicich. Prestupy v metru se meri na stovky metru. Jezdi zde mnoho linek, jizdenka je za nasich 6 kc a muzete jezdit jak dlouho chcete. Nas hotylek je kousek od metra. Vzorne vybaven a vse k dispozici. Uvidime jake hotylky budou v dalsich mestech.
Odjizdime do Oaxacy, hlavniho mesta jednoho z mexickych statu. 0proti City je male. Nizke baracky a velice zachovala kolonialni architektura. Hotylek je mensi, jednopatrovy, vchody do pokoju z balkonu nad dvorkem plnym kvetin a stolem pod pristreskem na spolecne posezeni. Parada. Jdeme do centra. Na namesti se hraje a tanci. V cestovce domlouvame maly bus na zitrejsi vylet, par vecernich fotek a do hotylku. Rano prijel autobusek a jedeme. Prvni zastavka je nedaleke Tule u stromu s nejvetsim obvodem na svete - okolo 42 m. Je 2000 let stary a hodne impozantni. Neco takoveho se malokdy vidi. Nasleduje Mitla, zbytky palace s krasne zdobenou fasadou. Zastavka na obed v male huspudce u silnice a pak jiz vodopady Hierve el Agua. Vodopady nejsou vodni. Jsou vytvoreny travertinem, ktery se ukladal stovky let z vyveru a stekajicich praminku. Nahore je jezirko, ktere vyuzivaji vodomilove ke koupani. Prijemne, protoze vedro opet presahuje 30 stupnu. Ja jen fotografuji a rychle do stinu venkovni hospudky. Brzy jsou za mnou dalsi. Pri ceste zpet se zastavujeme v palirne, kde se vyrabi zvlastni mistni tekila, znama zde pod nazvem Mezkal. Mame moznost si nacepovat primo z trubky po vypaleni. Ochutnavat take. Skoda, ze domu muzeme privezt jen 1 litr, i kdyz mne moc nechutna. Hezky a zajimavy vylet. Rano jedeme na stare sidliste za mestem - Monte Alban. Stoji na kopci na nahorni plosine, velice hezky zrestaurovane a jeho vyvoj zacal asi 800 let p.n.l. To uz nepamatuji. Moc pekne. Pak uz na hotylek, sbalit veci a nocnim lehatkovym busem za dalsim poznanim do vzdaleneho San Cristobal.
Male provincni mestecko s barevnymi domecky. Je polozene v horach a tak je zde zima. Pri prijezdu prsi a teplota malo nad 10 stupnu. V cestovce na zitra vyjedname vylet lodickou do kanonu blizke reky a jedeme do nedaleke visky k indianskemu kosteliku. Kostelik vne nevypadal zvlastne, ale uvnitr byl uplne jiny, nez jsme zvykly. V okoli se konaly nejake slavnosti mistnich indianu v krojich. Fotit se zde nesmelo, tak alespon hezky zazitek. Mimo deste ovsem. Ja jsem v tom chladu a desti chytil nejakeho vira a vecer uz teplota, prujem a chripka jak hrom. Ladovali do mne vsechny mozne prasky vcetne penicilinu. Lodickou do kanonu jsem nejel a v posteli na hotylku "umiral". Vecer, kdyz se ostatni vratili uz bylo lepe a tak jsem si mohl poslechnout vypraveni o krokodylech opicich a jine haveti kterou videli. Samozrejme i o krasnych pohledech a vyhledech. No, tak nekdy priste. Po vyspani pokracujeme autobusem dale.
ZPRÁVA č.3 - 04.03.2020
Dojeli jsme do dalsiho mesta - Palenque. Byl to dlouhy prejezd, protoze autobusove spolecnosti nejezdi tou nejkratsi cestou, ale objedou pomalu "pul Mexika" nez do Palenque dorazi. Proto jsme vyjizdeli brzy rano , abychom hned odpoledne stacili zaridit vylety na nasledujici dny. Je to male mestecko a zadnou pametihodnost jsme tady nenasli. Hotylek opet velice pekny, cisty s milymi lidmi. Devcata me stacili vykuryrovat a tak dopoledne jedeme k vodopadum a kaskadam. Pocasi se rapidne zmenilo. Zatimco v horskem San Cristobal se teplota neprehoupla pres 15 stupnu, zde neklesala pod 25 a to ani v noci. Pravda v autobusu ridici klimatizaci nesetri a tak nam svetry a flizky prisly vhod. Byl to takovy odpocinkovy den. Bez spechu, jen prochazky podel vody a koupani. Mikrobus jen pro nas na cely den, proste spokojenost. Sofer velice vstricny a tak si devcata vymyslela. "Kde rostou banany, kde kokosy, kde anasy"? A ridic vozil a vozil. Nemohu abych se nezminil o mem nejkrasnejsim zazitku z cesty. Odjizdeli jsme z jedne vesnicky v jungli, kde pestovali ananasy. Stala tam asi 5ti leta holcicka a smutne se na nas divala. Sahnul jsem do kapsy a podal ji 5ti pesetu. Nedovedete si predstavit tu jeji radost, ten stastny vyraz v ocich i kdyz o hodnote mince nemela asi zdani. Uzasny zazitek. Dodnes ji pred sebou vidim.
Vecer obvykle posezeni u pivecka a tekily.( Uz mohu pit i ja, kdyz jsem penicilin dobral.) Rano nas cekaji opet pyramidy. Jsou trochu jine nez co jsme zatim videli, umistene v dzungli a nejsou dokonale restaurovane. Nejsou od mestecka daleko a tak jdeme "mestskou dopravou" t.zv. "kolektivem". Lidi tam - zatim - moc neni a tak ve vedru a vlhku prohlizime. Na obloze jsou mracky, tak alespon nepali slunicko. I stromy zde nabizeji stin. Pod jednim usedame a "travime dovolenou". Sem tam na nas koukaji leguani a tak maji i fotografove "ulovky". Opet velice prijemny vylet. Zavazadla mame od rana sbalena, protoze nocnim prejezdem se budeme presunovat uz na Yucatan. Vecer zacalo prset - pryc odsud.
Taxi na autobusak a "prijemnne" chlazenymi busy do mestecka Valladolid. Sice tady neprsi, ale vedro take neni. Uvidime zitra. Oblacne pocasi by nam prislo vhod pro vylet na pyramidy. Hotylek opet pekny s vnitrni zahradkou a bazenem. Rano vychazime pomerne brzy, abychom se vyhnuli davum turistu. Jedeme totiz na nejnavstevovanejsi pyramidy Chitzen Izta. Pocasi vydrzelo oblacne, turistu zatim tak akorat, tak spokojene prohlizime. K polednimu turistu pribylo - cestovky je sem svazeji z celeho Yucatanu - a my uz destinaci opoustime. Dohodneme se jeste na jednech pyramidach - Ek Balam, ktere byly planovane az na zitra. Jsou umistene opet v dzungli a je mozno po nich lezt a i jinak zkoumat. I ty v pohode zvladame a zitrek mame vyhrazeny uz jen na jezirka v jeskynich, t.zv. Canotach. Mestecko nicim zajimave neni, tak travime vecery pri spolecnem posezeni na zahradce hotelu, popijejice ruzne - samozrejme nealkoholicke - napoje. Dalsi den od rana azuro. Jeskyne jsou zajimave, voda pruzracna do ktere dirou ve strope sviti slunicko. V jedne z nich jsem i ja do vody vlezl. Pak uz si jen v parku nad nimi uzivam slunicka a prepocitavam ty blazny, kteri se vykoupou, na slunicku oschnou a hned zase do jeskyne a vody vlezou. No, neutopil se nikdo.
Tim nase poznavani Mexika skoro skoncilo. Posledni prejezd vede k mori do Playa del Carmen, metecka nedaleko Cancunu na pobrezi Caribiku. V planu je koupani, opalovani a flakani. Teploty nad 30 stupnu, tak budeme chytat teplo pro horsi casy doma.
A jsme u Karibiku. Po ubytovani v hezke vile s dvema apartmany se okamzite odebirame k mori. Mame to kousek. Mne, jako morskeho neznalce prekvapily dve veci. Obrovska delka plaze s jemnym piseckem tahnouci se kilometry na obe strany a hodne tepla voda v mori. Od more vane cerstvy vetrik a dela mensi vlnky. Hned napoprve jsem tam sel skoro po kolena. Ti morechtivi se rozhodli plavat, pry na Cubu. Ale vratili se. Hodne, asi mistnich, jezdi na prknech a nechavaji se tahnout padakem. Zajimave je, ze i proti vetru. Asi to umi. Vycakani se za sera vracime a planujeme co dalsi dny. Muj navrh - ze nic - neprosel a tak rano jedeme do mestecka Tulum. Je tam stara mayska pevnost a krasna plazicka mezi skalami. Pevnost jsem si prosel, ale k vode mi nepremluvili. Tak jsem si plaz prohledl shora a v hospudce bylo take hezky. Pri zpatecni ceste jsme zastavili v nasem mestecku. Typicke primorske. Same obchody, hospudky, kavarny a stanky. Ceny tak 2x vyssi nez jsme v Mexiku byli zvykli. Ale kafe na hlavni tride delali dobre. Ostatni, kteri porad neco shaneli, si mne tam pak vyzvedli. Jeste vecere v "lidovce" , nedaleko od ubytovani, zhodnoceni v obyvaku u pivecka a tesime se na zbyvajici dva dny. Ten prvni jsme travili na plazi a ve vode - i ja. Nekdo se pripalil, nekdo je jak cernoch, ale vsichni rikaji - pohoda.
A mame tady den posledni. Nekdo sel hned rano k mori, nekdo nakupovat, proste "posledni den". Take si musime zabalit, brzy rano jedeme na letiste. Co rici na zaver naseho vyletu. Procestovali jsme hory, vesnice, mesta i pamatky. Setkali jsme se s mnoha lidmi mistnimi i s turisty. Z meho pohledu mi pripadala nejzajimavejsi ta prvni cast. Na vesnickach mezi mistnimi lidmi s minimem turistu. Mexicke pamatky jsou jiste take zajimave, ale jak roste turisticky ruch je u nich stale vice lidi a takove to vlastni objevovani se ztraci. Co mne nejvice prekvapilo jsou mexicane. Pohodovi a pratelsti lide, skromni a velmi, velmi ohleduplni. K sobe i k ostatnim. V takove mire jsem se s tim jeste nesetkal. Budu na ne mit hezkou vzpominku.