1. PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA
16.LEDNA 2016
Ahoj vsichni doma.
Jiste cekate na nejake zpravy z nasi cesty a tak vam nejake napisi.
Nas let probihal naprosto nezajimave, vsechno vzchazelo, zadny z letu nam neuletel, nikde jsem se nepopral, odvoz jsme sehnali, takze jsme druhy den po odletu k veceru dorazili do San Pedro de Atacama. Ubytovani bylo slusne a tak zbyvalo jen dohodnout aby nam pani bytna nepocitala ubytovani po dobu nasi cesty do pouste, kam jsme chteli vyjet. Nakonec se podarilo, u cestovky jsme dohodli auto s ridicem na cestu a tesili se na ni. Druhy den jsme absolvovali vylety do okolnich udoli, obdivovali roztodivne utvary zde a vecer sledovali zapad slunce nad Mesicnim udolim.
Treti den pro nas rano prijelo auto, nalozili jsme potrebne veci a vyjeli. Prejeli jsme hranici do Bolivie na ktere se nic nezmenilo od doby, kdy jsem ji prejizdel pred osmi lety. Proste bouda uprostred pouste s bolivijskou vlajkou, s par vojaky, kteri vybirali poplatek za vstup. Vymenili jsme auto, chilske do Bolivie nesmi, a cesta byla volna. Po ceste jsme meli zajisteny noclehy, 3x denne jidlo, a sofera, ktery nam kdykoli zastavoval abychom si mohli vse prohlidnout i vyfotit. Jen cesta po jejich polnich cetach, da li se to nazvat cestou, byla strasna. Docela nejlepsi bylo, kdyz jsme jeli cistou pousti mimo cestu. Mijeli jsme Bile a Zelene jezero nad kterym se tyci kopc Licancabur 5913m, kery nam minule poslouzil k aklimatizaci. Pak uz byla cesta i pro mne neznama. Zacali jsme stoupat az do 4900 m, fotografovali poust, neni to Sahara, je plna kopcu, udoli vsech moznych barev, jen zelen tady chybi. Mijeli jsme teple prameny, jezera i jezirka, skaly i bublajici a prskajici gejziry. Na jezerech se brodilo tisice plamenaku a jejich fotograficky lov nam rychlym tempem vybijel baterky ve fotacich, pripadne namacel nohy, kdyz jsme slapli vedle. Prejizdeli jsme po salarech, solnych plochach po vyschlych jezerech, kde je pak sul uplne vsude. Jeden nocleh jsme meli v hotylku postavenem ze solnych bloku, se soli na podlaze a i nabytek byl ze soli. Velice zajimave misto. Lezli jsme po stranich za kaktusy lovice co nejlepsi zabery.
Pak nastal ten den, na ktery jsem se nejvice tesil. obrovske solne jezero uprostred nehoz je ostrov se stovkami kaktusu, jeden vedle druheho. Rostou na skalach a my tam behali jak divi, fotili, skakali a uzivali si te nadhery, ktera se hned tak nevidi. Nezapomenutelne. Pak opet pokracovani solnou plani, desitky km bez cest jen kolem sama sul do nekonecna. Byl jsem nadsen. Navstivili jsme i hrbitov starych lokomotiv v mestecku Uyuni. I kdyz nic moc.
Cesta zpet do San Pedra uz tak zajimava nebyla. Museli jsme vstavat brzo, jeli potme a dost pospichali. No, my ne, to sofer. My jsme se jen natrasali a nadskakovali jak nudle v bande. Umlaceni jsme se vratili, ale spokojeni tim, co jsme videli. Vececer samozrejme hospudka. Vyzkouseli jsme cestou i v Pedru vechna mozna vina i piva. Musim priznat, ze pro porovnani i krabicaky. Lahvova jsou vinikajici, piva a krabicaky nestoji za nic.
Pak uz nam zbyval posledni den na Atakame. Autobusem odjeli do Calama na letiste a odleteli do Santiaga. Za par hodin nasedli na dalsi letadlo a opet bez problemu preleteli do Punta Arenas. Tady byl mensi zadrhel, protoze bytnou jsme nemohli vzbudit. Mela na nas cekat, ale nejak usnula. No, preci jenom bylo 2 hod rano. Ale nakonec se podarilo.
Dnes rano odjela jedna skupina lodi do hnizdiste tucnaku na Ohnovou zemi. Dva jsme zustali zde abychom sehnali bombicky na vareni na taboristich, koupili listky na autobus a poohledli se po potavinach. Ja toho vyuzivam i ke psani, protoze mame tak nabity program, ze se casu na nej nedostava.
Pocasi je zatim vyborne, kazdy den slunicko a jen doufame, ze to tak pujde i nadale, zvlaste zde v Patagonii. Dalsi dny budeme popojizdet autobusy po Patagonii a kochat se zdejsi krajinou. Ale to uz bude dalsi kapitola kterou vam popisi priste. Snad bude i ona tak uspesna jako tato.
Mejte se doma hezky, uzivejte si snehu a mrazu, stejne jako my zde slunicka a tepla. Zatim.
Petr a spol.
A Magda oslavila svoje x-té narozeniny s tučňáky :)
