Ahoj vsichni doma !
Je nedele odpoledne, nadherne pocasi, obloha modra, jen nad horami se objevuji bile mracky.V patek odpoledne jsme se vratili z naseho prvniho treku, ktery, az na poslednich par dni naplnil me predstavy. Pak se stalo neco neocekavaneho coz nikdo z nas necekal. Ale postupne.
Taxi nas vyvezlo nad vesnici za Lehem a my cestou videli obrovskou spoust, kterou zpusobila bleskova povoden v srpnu r. 2010. Muselo to byt strasne. Par hodin obrovskeho privalu vod z nebe a cele vesnice zmizely z povrchu.
Konak s koniky uz na nas cekal a my vyrazili do tabora pod sedlem. No, nic moc. Tabor byl ve vysi 4600m, skoro jak Mt. Blanc. Dech nestacil a tak se casto odpocivalo. Slo to zvladnout. V noci se samozrejme moc nespalo a rano smer sedlo 5440m. To bylo strasne.Hned po nastupu se prihnala snehova boure, snih se sypal, hromy a blesky, ale nervalo to dlouho. Pak ovsem nastalo hledani cesty napadanym snehem. Zvladli jsme i to. Nasledoval krkolomny vystup, hlavne pro kone, dychani, odpocivani a v sedle pak i slunicko vykouklo.Tak jen foto a spechame dolu. Sestup byl pomalu horsi nez vystup. Hromady sterku, baziny, siroke udoli kde se neda orientovat ........ Az jsme nekde utaborili. [ Podle mne jeste moc vysoko.] Rano byla stale ve stanu nejaka tma. Aby ne, zapadali jsme v noci snehem. Take nas v noci dosel nejaky jiny konak s koniky a protoze nebylo Milanovi dobre, vyjednal si odvoz na koni do udoli k silnici, kde se mel autem vratit do Lehu. My se nejprve brodili snehem za nim, ale nizeji snih ustaval a kdyz jsme prochazeli prvni malickou vesnickou, snih uz nikde nebyl. Mistni klaster byl zavreny a tak jsme pokracovali do udoli k rece. Za vesnici hned prvni prekvapeni - asfaltova silnicka. A aby jeji stoupani bylo mensi, nadelali na ni desitky zatacek. Nektere sly zkratit, ale nektere se musely vykrouzit a tak sestup trval dlouho. Dole u potoka bylo vhodne misto pro tabor. Dalsi den po silnicce k rece a dale udolim smer civilizace. Jeste jeden tabor u silnicky [ auta po ni prakticky nejezdi ] a pak uz na hlavni silnici. Cele udoli Nubra s rekou Shyok je nadherne. Silnicka misty vystoupa na skaly na rekou a naskytnou se nadherne pohledy. [ Mnoho fotek a zaberu jsem zde udelal.] U prni hospody na hlavni silnici objednavame [ cekate pivo, ale to tady neni ] dle planu taxi a jedeme do mistni strediskove obce Diskit. Konici prijdou za nami az zase na zacatek zpatecniho treku. V Diskitu v malem hezkem penzionku za "par supek" zustaneme dve noci. Dalsi den mame vyhrazeny na prohlidku mistniho klastera a okolnich cirkevnich staveb a stavbicek. Nedovedete si predstavit tu nadheru. Jen v kaplich se malokde smi fotit, natoz pri obradech. Skoda, je to moc zajimave.
Na posledni den v civilizaci se presouvame do vesnicky Hundar. [ Jezdi se zde i na velbloudech v dunach, ale to neni v nasem zajmu.] Nad mestem na skale kdysi staval nejaky hrad s klasterem a tak splhame po jeho zbytkach. V jedne svatyni objevujeme zachovaly oltar s budhou a nadherne fresky na zdech. Jina svatyne je jiz renovovana. Na vrcholu skaly je jeste vez a kolem spousta cortenu a zidek mani. Spokojeni jdeme do "rezortu" v mestecku, kde bereme na spani veliky stan - jakousi hranatou jurtu s postelemi. Ale vyspali jsme se tam vyborne. Jen k veceri byla ryze se zeleninou a pusa me po tom pali jeste ted.
V pondeli rano nas vyzvedava konak a tak vzhuru do dalsiho sedla.
Cesta prochazi rokli, misty podel potoka, misty vystrilena ve skale a stale prudce stoupa. Pozdeji se udoli otevira, prochazime mezi domky a policky az k usedosti Skarchen. Nad ni vevodi nova skola. [ Myslim, ze o ni nekdo znamy doma mluvil. Bud ji stavel, nebo v ni jiz ucil.] Na soukromem placku taborime. Je hezky, teplo, proste pohoda. [ To jeste netusime, ze posledni.] Rano udolim vzhuru k dalsimu travnatemu placku. Fici zde studeny vitr a zadna pohoda. V noci nejprve prsi, pak pada snih. Rano jen prsi. Vyckavame. To nejhorsi je balit mokry stan v desti. Nastesti dest prestal uz na cely den. Vecer posledni tabor pod sedlem. Teplo nic moc a rano pujdeme pres sedlo uz do civilizace. Asi jen prani..... Celou noc prsi a pada mokry snih. Vstavame brzo, ceka nas dlouhy a namahavy usek. V te slote balime a vyrazime. Cim vyse, tim vetsi fujavice. Snih stipe do oci a tvari - nohy se do nej bori. Musime odpocivat, kysliku je malo. Konecne sedlo - 5470m - a kyzeny sestup. Odpoledne dest a snih prestava padat, stavime stany, ale zima a mlha jsou stale. Rano vse pokracuje. Ani nesnidame a vydavame se na sestup. Tolik se uz tesime do Lehu na slunicko. Cesticka je tentokrat pekna a hlavne neprsi. V poledne vchazime do civilizace. Prochazime dalsi vesnici, kde pred 4 lety povoden vykonala sve. Cely stred vesnice, lezici ve spadnici, chybi. Jen male pokusy o obnovu domku, policek a zahrad tam, kde drive stavaly domky z hlinenych cihel. Koryto ricky je vymlete do velike sire a vidime i zde pokusy o puvodni stav. Bude to moc tezke.
Pak uz nase putovani konci, loucime se s koniky i konakem, nasedame do taxi a jedeme do naseho penzionku. Slunicko, bohuzel, neni. Davame kaficko, jdeme na net, ktery dnes vyjimecne funguje - ale pak zase dlouho ne. Setkavame se zde s Milanem, kteremu stale neni dobre a v nedeli se vraci domu. Odpoledne zacina prset. Tady, v Lehu ! Lide maji starosti. Zdejsi domky nemaji strechy, jen udusana hlina. Proc take, vzdyt zde pry neprsi. V desti jdeme na veceri a po navratu pomahame stavet nadoby pod kapajici strop. No, zitra ma byt, pry hezky. Uz aby to bylo. Tolik touzime po slunicku. Mame dva dny na zotaveni a v pondeli nas ceka cesta k planovanemu kopci. O tom mam jasno. Nahoru pujdu jen za idealniho pocasi. Tak uvidime. Obloha se neprotrhava.
Teprve dnes, v nedeli dopoledne se mraky vytraceji. Navstevujeme dalsi dva klastery, kde jsme konecne mohli byt pritomni modlidbam a rozjimani. Tak uz snad mame spatneho pocasi konec - kez by.
Po navratu - asi za deset dni se zase ozvu. Snad pujde i net.
Vsechny vas doma zdravi
Petr a spol.