2. průběžná zptáva
28.ledna
Zdravim vsechny doma.
Nase cesta po Patagonii pokracovala do Puerto Natales, kde jsme chteli jen prespat a pokracovat dale. Bohuzel, listky na dalsi autobus byly az na treti den. Situaci jsme vyresili salamounsky, zustali v hotylku o jednu noc dele a udelali jsme si jednodenni vylet k vezim Torres del Paine. Pri moji posledni navsteve byly jejich vrcholky v mracich, zato tentokrat se zlatily ve slunci, ktere nam kazdy den sviti a sviti. Fotografovani nebralo konce a tak jsme jen tak tak stihli posledni autobus nazpet. Ale stalo to za to. V Painech jsme take nechali Milana, ktery zde jeste nebyl a sejdeme se az pred odletem z Patagonie. My jsme dealsi den odjeli do El Calafate a udelali si vylet k jezeru Argentino, v jehoz vodach konci nejvetsi kontinentalni ledovec Hielo Sur. Je to take jeden z mala ledovcu, ktery se zvetsuje, zatim co ostatni ubyvaji. Pozorovali jsme to uzasne divadlo, kdy se z jeho 50ti metrove steny odlupuji tuny ledu a s rachotem padaji do vod jezera. Skoda, ze to clovek nestihne natocit, nebot sire steny je pres 6 km a nikdy se nevi z kere casti led vypadne.
Prespime a jedeme do Chaltenu, kde nezbyva nez nasadit batohy na zada a vyrazit na taboriste pod Cerro Tore. Pravda, nekteri pouziji pomoci nosicu. Tem jsem pak cestou zavidel. Vedro, v techto koncinach nezvykle, cesta same balvany a na zadech kredenc. Nakonec stany stoji, vychazka k jezeru a nadherny zapad slunce za Cerro Tore. Moc se tesim na ranni vychod slunce. Nemohu dospat a tak jiz hodinu pred vychodem slunce preslapuji na nedaleke morene. Pak prislo to nadherne divadlo. Vychayejici slunicko nejprve cervene zbarvi vrcholek a pak postupne nizsi a nizsi casti zulove veze. Pozdeji se vse meni v oranzovou az se cely monument rozzari sluncem. Natacim, fotim a jsem nadsen. Pres den dalsi foceni, vychazka nad jezero, koupani /opatrne, je to studene/ a kochani se. K veceru se vsak vez hali do mraku. Asi prichazi avizovana zmena pocasi. Jestlipak uvidime Fitz Roy, kam se zitra presouvame. Rano vez zustava v mraku. Balime stany, veci, kredenc na zada a jdeme na dalsi taboriste pod Fitz Roy. Slunicko zase pali, vyhlizime veze ....... a je to dobre, jsou videt. Postavime stany a hned jdeme k jezirku o 400m vyse, pod veze. Co kdyby se take zatahly do mraku. Nadhera. Lezim u jezirka na slunci, brouzdam se vodou, neco fotim, ale svetlo je tady odpoledne spatne. Chtelo by to rano. Snad to jeste zitra vzdrzi. Nevydrzelo. Veze jsou v mracich. Dva dny si pak s nami hraji na schovavanou, pada i neco kapek fouka vitr /zaplat Panbuh neni to ten pravy patagonsky/ a ochladilo se. Delame prochazky po okoli, nekteri dosli az na vzdaleny ranch na pivo a po dvou dnech se opet stehujeme k jezeru Capri. Dela se hezky a vecer se odhaluji i veze. No, rano mame posledni moznost na vychod slunce. Narizuji budika a .....podarilo se. Opet ta uzasna podivana, i kdyz te cervene tentokrat nebylo tolik. Jsem moc rad, bylo to na posledni chvili. Zase kredenc na zada a sestup zpet do Chaltenu.
Autobusem se odpoledne vracime do Calafate, posledni postaveni stanu v kempu a rano uz taxi na letiste. Letime do Buenos Aires. Asi nas tam ceka nejake dobrodruzstvi. Rano jsem dostal email, ze nam hotel zrusil rezervaci. Tak nevim, pravda, tam je hotelu prehrsel, nejaky sezenem, ale je to od nich neseriozni. Take musime sehnat listky na autobus k vodopadum, proste po pristani bude co delat. Tak nam drzte palce at to vse vyresime.
Z letadla zdravi a pise Petr a spol.